NOVÉ PŮSOBIŠTĚ

Vážený čtenáři,

byl jsem přizván k tvorbě nového, nepolitického kulturního projektu – internetového časopisu BRATRSTVÍ. Vzhledem k tomu, že se kulturním a dějepisným článkům věnuji mnohem raději než politickému pamfletářství, rozhodl jsem se, že svůj zápisník uzavřu.

Starší články z tohoto zápisníku, které redakce nového časopisu vyhodnotí jako legální (tj. články, které neporušují zákony ČR), mohou být časem publikovány  v mém novém působišti.

Tento web tedy již nebude aktualizován, články publikované v novém působišti zde budou průběžně promazávány. V průběhu září nebo října bude tento web pravděpodobně smazán zcela.

Obsah tohoto webu v PDF souboru lze stáhnout na disk v sekci knihovna v horní liště.

OD NYNĚJŠKA MNE, VÁŽENÝ ČTENÁŘI, MŮŽEŠ POTKÁVAT NA WEBU:

WWW.BRATRSTVI.NET

KRÁL ŠUMAVY KONČÍ

Vážení čtenáři,

Zápisník kralsumavy.wordpress.com k dnešnímu dni ukončuje svoji činnost.  Vede mne k tomu nabídka lepší štace v novém časopisu, o kterém tě, čtenáři, budu brzy informovat.

Pokud se ti líbily články na tomto serveru, můžeš si obsah webu stáhnout v knihovně v horní liště v pdf souboru.

Zápisník bude naposledy aktualizován během první poloviny září a poté zcela smazán.

s pozdravem kralsumavy

Pokolení kamenných mohyl

V tmavých hvozdech jihozápadních Čech spí poslední spánek pokolení bezejmenné, které před více než dvěma tisíci lety vládlo těmto krajům a pak zmizelo beze stopy. V tajůplném šeru lesním upoutají pozornost poutníka homolovité hrobky, pokryté mechem, často skupinami 20, 50, 100 i více mohyl, tu rozměrů velikých, tu sotva k rozeznání, hlásajíce, že sešli se tu k poslednímu odpočinku lidé jedné krve, jedné víry, že podle sebe spočinuli, jak podle sebe žili, mocný a slabý, bohatý a chudý. 

Nález obrnický

Bylo to koncem měsíce října r: 1899, kdy v cihelně v Obrnicích, náležející panu J. Elhenickému, starostovi města Smíchova, za účelem rozšíření závodu prováděla se na nádvoří, na č.p. 562/1., planýrka a kdy ve výši 2-4 m. se hlína odkopávala a odvážela. Při porážení hlíny pomocí klínů vyvalila se mezi hlinou a různým kamením směsice kostí a v této směsici zachovalý bronzový meč.

Sbírka na pohřeb serveru Antifa

Král Šumavy vyhlašuje veřejnou sbírku na pohřeb buržoazně demokratického hnutí Antifa. Pitva prokázala smrt následkem utonutí v komerci.

Poté, co anarchistický bulvár navázal úspěšnou družbu s Židovskou liberální unií, Stranou zelených a represivními složkami, obsah článků klesl na úroveň magazínu Aha.

Jedna s posledních „kauz“ jistě stojí za připomenutí. Nadpis dne: Někdo vyfotil nahou Jiřinu Bohdalovou! Jéžíšmarjá, to je hnus, zaplesá srdíčko posluchače Evy a Vaška a už se sypou drobáky z kapes. Nadpis druhého dne: Který zvrhlík mohl vyfotit a prodat fotografii nahé Jiřiny Bohdalové?

To je jistě oprávněná otázka, ale to podstatné stále uniká. Napadlo vůbec někoho, který zvrhlík (a především proč) toto mohl koupit a publikovat?

de Gobineau (7) – Etnické nerovnosti a stát

Etnické nerovnosti jsou nezávislé na státním útvaru

Pojem stálé a přirozené nerovnosti mezi rozličnými rasami je jedním z názorů rozšířených a přijatých od pradávna po celém světě. A není se čemu divit s ohledem na osamocení primitivních kmenů a na onu uzavřenost v sebe samé, kterou provozovali v době více vzdálené (a od které mnoho z nich vůbec neupustilo). S výjimkou toho, co se stalo v našich nejmodernějších dějinách, býval tento pojem základem všem teoriím o vladaření. Není národa, který by z toho nedělal svoji první státnickou zásadu. Soustava kast, šlechtictví, aristokratů, pokud se zakládají na přednostních právech rodových, nemají jiného původu. Právo prvorozenosti, předpokládající vynikající vlastnosti prvorozeného syna a jeho potomků, je také z toho odvozeno. S touto naukou je ve shodě odpuzování cizinců a povýšenost, kterou si každý národ přisuzuje vůči svým sousedům. Podle toho, jak se skupiny mísí a splývají, je poražena nerovnost a vzájemná nevlídnost plemen. Nerovnosti jsou uvedeny v pochybnost tím, že nyní skupiny vzrostly, zcivilizovaly se a že se k sobě chovají vlídněji, protože jsou užitečné jedna druhé. Když většina příslušníků cítí, že má v žilách míšenou krev, tehdy se cítí povolána tvrdit, že všichni lidé si jsou rovni. Tato většina dělá všeobecnou pravdu z toho, co je skutečností pouze pro ni samou. 

Brnění svatého Václava

Brnění, jež v chrámě sv. Vítském se chová, skládá se ze dvou kusů, z košile a límce. Košile jest 1.09 m. dlouhá, i sahá tedy dospělému člověku pod kolena. Rukávy jsou 0.50 m. dlouhé, nahoře užší, dole nepatrně se rozšiřující; obnášíť objem jejich nahoře 0.50 m., dole 0.40 m. V předu při krku jest rozparek 0.28 m. dlouhý. Podobně i při spodním okraji vzadu jest rozparek, jenž vsednutí do sedla umožňoval. Objem košile obnáší 1.20 m.; váha její jest 10 kg. Skládá se z malých 6 mm v průměru měřících dokonale okrouhlých kroužků, jež vzájemně do sebe zasahují. Jsou zhotoveny ze železného drátu tak, že na jednom konci jeho učiněn byl ostrý hrbolek, na nějž druhý konec byl přinýtován.  Jest tedy každý kroužek na tomto místě poněkud zploštělý. Na mnohých místech, zejména na rukávech jest košile již potrhána;

Alšova vlast

Slované a stěhování národů

O Slovanech v našich zemích mluví dějiny až do VI. stol. Vládlo dosti dlouho učení, že do té doby Slované v Evropě vůbec – snad vyjma v ruského Černomoří – nebyli. Ukázali jsme, že toto učení je po vývodech L. Niederle a jiných neudržitelné, ježto Slované např. v III. st. po, Kr. bezpečně byli i za Vislou, a dovodili jsme, ovšem nikoli historicky, nýbrž spíše sociologicky a antropologicky, že jakožto lid polí popelnicových seděli již dávno před tím – dle Šafaříka: Dávno před vpádem Bojů! – daleko na západ od Visly a také u nás.

Nehledíme-li k tomu, co bylo dovozováno již archeologicky, byli ovšem i Germáni téhož antropologického typu jako Slované, a je tedy důležitým úkolem ukázat bližší povahovou shodu mezi historickými Slovany na př. X.-XI. stol., pak Slovany VII. stol. za Avarů a Sáma, a posléze i mezi lidem, který u nás seděl již za doby římské za Markomanů a Kvádů.

Tato doba ovšem je od nich oddělována érou »stěhování národů«. Je však nutno objasnit si právě tento pojem se stanoviska faktů psychické antropologie a sociologie i přihlédnout pak k totožnosti základního povahového rysu jak Slovanů z VII. a X. stol., tak i zdejšího lidu za Markomanů (a Kvádů), abychom nabyli větší jistoty o tom, je-li zde kontinuita či není, a je-li či není to týž národ.

Věteřovská kultura

Přibližně okolo let 1600 před n. l., na rozhraní starší a střední doby bronzové zasáhl “moravskou” únětickou kulturu silný vliv z území dnešního Slovenska. Vzájemným ovlivňováním této “slovenské” maďarovské a únětické kultury se postupně vytvořila tzv. věteřovská kultura. Tato kultura doby bronzové byla pojmenována podle archeologického naleziště poblíž vesnice Věteřov u Kyjova. Lid věteřovské kultury zakládal osady na vyvýšených místech, někdy nad řekami nebo jejich soutoky. Byly chráněny hradbou a příkopem. Jako hlavní stavební materiál se používalo dřevo, v některých případech byl na stavbu zdí použit kámen. Tyto opevněné osady měly obranný význam a zároveň byly středisky řemesel a obchodu. Vyráběly se zde bronzové sekerky, bronzové jehlice, náramky z drátu a podle velkého výskytu keramiky zde pravděpodobně existovaly specializované hrnčířské dílny. Svastika, stejně jako kříž v kruhu (prakříž), patřila k známé symbolice této doby.